První historické utkání nedopadlo úplně podle našich představ. Po několika letech spolupráce s ragbisty z Babic jsme začali v létě řešit možnost přidat k naší fungující spolupráci hráče z Vrchlabí. Domluva byla krátká, ale jasná, kategorie U14 a U16 posílíme hráči z Vrchlabí.
Rozlosování soutěže, které přišlo předposlední srpnový víkend nám určilo prvního soupeře v podobě RC JIMI Vyškov. Vzhledem k prázdninám jsme se stihli domluvit na krátkém soustředění na našem hřišti, které proběhlo den před zápasem. Na soustředění jsme měli 8 hráčů z Přelouče a 6 z Babic. Hráči z Vrchlabí bohužel nemohli dorazit, ale měli jsme domluveny 4 hráče na neděli do Vyškova.
Cesta do Vyškova byla bez problémů a tak jsme po desáté dopoledne vstoupili do areálu. Zejména mladší hráči byli překvapeni velikostí hřišti, na kterém se měli pohybovat. Protože jsme byli v areálu dříve nežli domácí, tak jsme volný čas využili k tomu, abychom si prošli hřiště a u každé lajny (brankoviště, pětimetrovka, 22 apod) si řekli, co chceme hrát. Za chvíli nás doplnili 3 hráči z Vrchlabí a my se těšili, jak v 17 hráčích nastoupíme v nových dresech.
Po rozcvičce a těsně před zápasem jsme se dozvěděli, že tři naši hráči do boje nezasáhnou, protože vznikly administrativní potíže. Rozpadla se nám tak nejenom první řada, ale byli jsme nuceni hrát i bez zadáka. Ve velmi improvizované sestavě jsme absolutně nezachytili začátek utkání. Po první pětce jsme další dvě dostali po našem výkopu a bojácném přístupu ke skládání soupeře. Ve druhé polovině prvního poločasu se obraz hry opticky srovnal. Pokud jsme měli míč v držení, tak se nám dařilo nahrávat (bohužel bez postupu směrem vpřed). Při prvním rucku se objevila další nedůslednost, která nás provázela po zbytek zápasu, a tou bylo nedočištění hráče, který ruck zakládal. První hráč většinou pohledem hledal někoho, kdo za něj tu „černou“, ale nutnou práci udělá. Výsledkem byl získaný míč soupeřem a další útok na naše brankoviště.
Po poločase jsme díky individuálním kvalitám Davida Hetycha zaznamenali dvě položení s prokopnutím Matyho Janouška. Pak většině hráčů úplně odešla fyzická kondice, přidalo se zranění žeber náhradního hráče první řády, a i přes další položení Davida se skóre zastavilo na 69:21.
Jestli si někdo zaslouží vyzdvihnout, tak by to byl David Hetych, Maty Janoušek, Hans Křivčík a Tomáš Wolajnyk, který hrál s indispozicí bolavého kolena.
Pokud bych to měl shrnout, tak jsme propadli v základních aspektech rugby. Krom výše vypsaných hráčů jsme neskládali, přes trénink trojiček v roji jsme se alibisticky zbavovali míče nahrávkou na hráče za námi a tím ztráceli území, Nečistili jsme rucky, v útoku jsme podlehli vosímu syndromu, takže naše křídla hráli na úrovni vnější tříčtvrtky a útoky jsme rozebíhali směrem šikmo, nebo dokonce dozadu.
I přes takovýto výsledek děkuji všem hráčům, že se rvali jako lvi o výsledek a doufám, že na vlastní oči viděli kolik práce je před námi
Nálada v autobuse byla perfektní – všichni byli plní očekávání a už dlouho jsme se nemohli dočkat. Nevadilo nám ani pekelné vedro, které ten den panovalo všude od rána. Prostě jsme si zazpívali, parádně jsme se pobavili a najednou jsme se ocitli v Klagenfurtu – městu mezi malebnými kopci východní části Alpského pohoří hned vedle obrovského jezera Wörthersee. Po příjezdu na stadion následoval check-in, který proběhl nečekaně rychle a hladce a následně jsme se ubytovali ve stanech, které jsou po obvodu krásného stadionu Hypo-Arena (Wörthersee Stadion), který má kapacitu až 32000 návštěvníků. Večer už přišla únava, tak jsme rychle zapadli do skládacích lehátek, spočítali pár oveček a upadli do zaslouženého spánku.
V pátek ráno byl budíček velmi brzy, protože již v 9:40 nás čekal první zápas U16. Když jsme zjistili jaká je fronta u snídaně, tak nás trochu zamrazilo, jestli vůbec snídani stihneme, ale nakonec vše klaplo jak hodinky a před 9. hodinou už jsme byli na hřišti Koschatzplatz, kde čekali na naše mladíky z U16 hodně nahecovaní Texas Rugby. Při prvním pohledu na jejich tým jsme měli trochu obavu, zda sem neposlali omylem tým mužů. Naši kluci se ale nezalekli a musím sám za sebe říct, že jsem zažil asi nejemotivnější zápas rugby za celý můj život. Atmosféra mezinárodního turnaje, obrovské nahecování a nasazení všech hráčů nakonec znamenali, že jasného favorita jsme porazili 19:10 a postarali se tak o obrovské překvapení, o kterém se mluvilo v kuloárech celý den. Před všemi hráči hluboce smekám a děkuji – postarali jste se mi (a nejen mně, to jsem si jist) o nádherný okamžik, který už bylo hodně těžké překonat. Vzhledem k tomu, že bohužel jen několik dní před událostí se organizátoři dozvěděli, že tým z Ukrajiny nemůže vycestovat přes hranice, tak se musely tyto zápasy zrušit – to znamenalo, že pro pátek měli U16 splněno.
Odpoledne pak čekaly 2 zápasy hráče U14. Pro většinu hráčů to byla úplně nová zkušenost a myslím, že to přeci jen trochu hráče zaskočilo. Do prvního zápasu proti sportovní škole z německého Erfurtu nevstoupili vůbec špatně, ale přeci jen nebyla hra dobře organizovaná, udělalo se pár chyb a to se v sedmičkovém ragby zkrátka hned projeví. Proto pak těsná prohra o 1 pětku (14:21) hodně zamrzí, obzvlášť, pokud cítíte, že se protivník porazit dal. Následoval zápas proti holandskému týmu Wassenaar Warriors a zde jsme se chytali za hlavy dvojnásob. V prvním poločase jsme bohužel opět spoustou nevynucených chyb darovali soupeři 3 položení. Do druhého poločasu se trenéři pokusili tým nahecovat a druhá půle byla NESKUTEČNÁ. Kluci protivníka tlačili jak mohli, ale bohužel se podařilo položit pouze 1 pětku. Je obrovská škoda toho prvního poločasu, protože kluci ukázali, že když opravdu zaberou, tak mohou hrát s kýmkoliv (holandský tým skončil nakonec na 2. místě!). Prohra 7:21 nebyla důvodem k jásotu, nicméně výkon v druhém poločase určitě ano – díky kluci.
K večeru se nám nad stadionem objevily černé mraky a nejen že dost silně sprchlo, ale sem tam se objevil i nějaký ten blesk. Došlo tedy k malému posunu zápasů, ale i tak se nakonec ke slovu dostala i kategorie U12. Pro tyto hráče a hráčky to byla asi úplně první konfrontace se zahraničními týmy a hlavně na tak veliké akci. V prvním zápase narazili na rakouský tým Rugby Hargelsberg a na mě osobně to působilo, že byli všichni tak trochu „opaření“. Hra byla taková rozcuchaná, padaly nám balóny z ruky a zkrátka to nebylo „vončo“. Tento tým má určitě na víc, ale tak i to se občas stane. Prohra 10:40 odpovídala tomu, co se na hřišti odehrávalo. Nebyl ale důvod věšet hlavu, naopak. Je to pro nás nová zkušenost, pojďme jí využít, pojďme si ty zápasy víc užít a neřešme, kde jsme a jak to dopadne. Následoval zápas proti Strong Girls a tam si náš tým spravil chuť výhrou 50:0. Gratuluji!
V sobotu byla situace ráno v podstatě totožná, první zápas U16 měli naplánovaný na 9:40, jen na snídani již nebyla taková fronta, takže ráno proběhlo v poklidu a hráči byli připraveni postavit se na hřiště proti spojenému týmu z německého Lipska a Erfurtu. Nabuzení předchozí výhrou nad Americkým týmem nastoupili naši borci ve velkém stylu a skvělým výkonem nedali soupeři moc šancí a výhrou 21:5 se vyšvihli na první místo v tabulce své skupiny. Perfektní výsledek a klukům gratuluji. Jsem si jistý, že to pro ně samotné byl grandiózní zážitek. Večer v 18:20 tedy nastoupili proti druhému týmu druhé skupiny, kterým byl rakouský tým Donau Wien. Protivník nastoupil do zápasu velmi tvrdou hrou a ta nesla ovoce. Fyzická převaha, tvrdá hra a několik srážek na hraně pravidel naše chlapce trochu zaskočily a jejich hra nebyla tak energická a kompaktní jako ráno. Je také nutné objektivně uznat velkou kvalitu hry soupeře. To, co nám se dařilo v předchozích zápasech se dařilo našemu protivníkovi. Nakonec to byla poměrně jasná prohra 0:43, což samozřejmě zabolí, ale je potřeba ten zápas hodit za hlavu, protože to znamená, že se v neděli můžeme poprat o bronzovou medaili a to za to stojí! 
Na kluky U14 čekal v sobotu známý tým z Říčan. Zde byl protivník jednoznačně nad naše síly a prohra 0:47 proti budoucímu vítězi celého turnaje U14 přeci jen nemusí tolik bolet, ačkoliv hráči toto samozřejmě ihned po zápase neřeší. Následoval poslední zápas ve skupině a vzhledem k rozpisu turnaje U14 a třem prohrám už to znamenalo i poslední zápas na turnaji. Bylo potřeba se oklepat a proti RC Graz pořádně zabrat, ať si kluci ochutnají pocit výhry. A naštěstí se to podařilo. Kluci nedali protivníkovi v podstatě ani metr trávníku, hra probíhala téměř výhradně na půli protivníka a kluci si na závěr turnaje položili spoustu pětek. Výhra 57:0 mluví za vše. Kluci – Gratulujeme! 
Na kategorii U12 čekal poslední zápas skupiny B a to proti jednoznačnému favoritovi této skupiny maďarskému Esztergomi Vitézek. Výsledek 5:30 je nakonec poměrně pěkný na to, jaký byl mezi týmy rozdíl. Tento výsledek znamenal 3. místo ve skupině B a následně tedy zápas proti 1. týmu ze skupiny A, kterým byl německý St George’s RUFC. Pořád bylo o co se poprat, protože vítězství by znamenalo postup mezi nejlepší 4 a tedy stále možnost bojovat o vítězství v turnaji. Tým byl skvěle namotivován a do zápasu dali kluci i holky úplně všechno. Bohužel to jen o 1 pětku nestačilo a prohra 15:20 znamenala zakončení turnaje pro náš tým U12. Následně se ukázalo, že tato prohra byla s týmem, který celý turnaj U12 vyhrál, takže to přeci vůbec není nic za co se stydět. NAOPAK! Klobouk dolů děcka, byla to pecka! 🙂
V neděli nakonec čekaly zápasy pouze na kategorii U16 (souboj o bronz) a dívky U15 (souboj o zlato). První na řadu přišla děvčata, která musela nakonec oproti plánu odehrát zápas v brzkých ranních hodinách. To je ale nerozhodilo a my máme obrovskou radost, protože tým Czech Barbarians nádherný zápas proti Strong Girls vyhrály těsně 21:19 a tedy si odvážejí zlaté medaile a pohár pro vítěze! OBROVSKÁ GRATULACE HOLKY!!!
No a poslední zápas celého víkendu se blížil. Výsledky předchozích zápasů nám do boje o bronz poslaly již známý tým Texas Rugby, který jsme na začátku porazili. Jak asi chápete, očekávání bylo veliké. Už jsme je jednou porazili, tak to prostě uděláme znovu, no ne? Bohužel, se nám tam sešlo několik zranění a co čert nechtěl, zrovna to byly opory týmu. I tak ale kluci do zápasu šli s jasným cílem si ty bronzové medaile vybojovat. Je ale nad slunce jasné, že protivník šel do zápasu s úplně stejnou motivací. Zápas to nebyl špatný, ale náš tým nepředváděl tu kompaktní a sebevědomou hru z prvního dne. Naopak protivník se vyvaroval chyb a zlepšenou hrou nás bohužel k většímu tlaku nepustil. Konečný výsledek 12:33 sice znamenal, že bereme neoblíbené brambory, ale určitě všichni hodnotíme turnaj jako velmi povedený a klukům patří obrovské DÍKY! Postarali jste se nám o spoustu emocí a za to vám DĚKUJEME!!
V druhém zápase nás čekal domácí tým složený s docela vzrostlých mladíků, což naše hráče dost zaskočilo. Tento zápas se nehodnotí dobře, protože se přiznám, že nebylo k vidění příliš hezkých akcí. Naši hráči nemohli chytnout správný rytmus, skládky v podstatě neexistovaly… Nemohu říct, že by chyběla bojovnost, ale zkrátka tomu chyběla taková ta jiskra. Inu, pojďme na tento zápas zapomenout a rychle na prolejzačky… 🙂
Do prvního zápasu jsme oproti zvyklostem nastoupili s perfektním nasazením a první půle byla myslím naprosto vyrovnaná. Diváci mohli vidět několik opravdu hezkých útočných akcí s pěknými přihrávkami a ukázkovým roztahování hry do stran. V druhé půli jsme ale polevili a to především v obraně. Spousta nedokončených a minutých skládek nabídly protivníkovi dostatek prostoru ke skórování. I tak ale hodnotím hru (až na ty skládky) kladně. Všichni chtěli hrát a to je pro mě nejdůležitější. 
V dalším zápase nás čekali Rafani z Babic a tento zápas byl opravdu parádní. Podle přísloví:“Každý chvilku tahá pilku“ jsme se střídali v herní převaze – chvilku měl navrch soupeř, chvilku mi. Nakonec se ten pomyslný jazýček přiklonil přeci jen na naší stranu. Kladně hodnotím větší snahu o skládky, nicméně i tak pořád skládáme za pas místo za nohy a to umožňuje protivníkovi v klidu před skládkou přihrát nebo se dokonce ze skládky vymanit. Bohužel se nám občas začal opět objevovat nešvar, kdy se na místo roztažení do stran vytvoří „hrozen“ hráčů za sebou… Za co musím ale všechny děti pochválit je opět nasazení a chuť hrát, to nechybělo opravdu nikomu. 
V posledním zápase jsme narazili na tým RC Strong Girls – jak název napovídá, je to tým složený pouze z dívek a hned na začátku musím vyseknout poklonu. Na dívky v týmech U10 jsme zvyklí, i my máme několik dívek v týmu, ale přeci jen mít tým složený pouze z dívek je v těchto kategoriích poměrně vzácné. Holky ale hrajou opravdu skvěle a v prvním poločase nám opravdu solidně zatopily. Do druhého poločasu jsme se musili pořádně nahecovat a naštěstí jsme se rychlou pětkou nastartovali k lepšímu výkonu a v druhém poločase jsme zase zatopili my jim. Byl to super vyrovnaný zápas a jasný důkaz, že tento sport je opravdu pro všechny bez rozdílů. 
Protože výkonnost jednotlivých hráčů je stále trochu rozdílná, tak jsme se pro začátek rozhodli přihlásit nás do výkonnostní skupiny „C“. Bohužel to pro nás znamenalo vstávat v 6:00, protože turnaj začínal už v 8:00 ráno. Nevím, jestli vánoční přestávka nebo brzké ranní vstávání, ale zkrátka začátek jsme stále byly ještě malinko ospalý (což ale není nic nového, máme to na téměř každém turnaji) a tedy i první zápas podle toho vypadal. Moc jsme se do boje o balón nepouštěli a tak jsme si alespoň potrénovali obranu. 🙂 
Zde jsme měli k dispozici více hráčů, tak jsme postavili 2 týmy – ve skupině „C“ a ve skupině „B“. Jsme pořád na začátku a je stále na čem pracovat. Nicméně turnaj byl velmi povedený a všichni jsme si ho užili.
