Premiérový zápas na Dragonu v Brně nám nevyšel. Podlehli jsme soupeři díky nesehranosti a absenci skládek, čehož soupeř hned využil a soustředil se převážně na hru do našich slabších míst. Pozitivní bylo čištění v rucku, ale bohužel pomalé. Snaha byla vidět, ale musíme jednoznačně zapracovat na skládání a včasné vybíhá proti soupeři.
RA Academy Brno – BVP Academy 45:10
Sestava: Jan Bulánek, Filip Bína, František Cvejn, Michal Černý, Jáchym Brýdl, Václav Černý, Matěj Štarman, Václav Plachý, Thomas Raška, Ondřej Macura, Matěj Černý, Radek Suchý, Patrik Dvořák.
Body:
Milan Kouba
I přes počáteční organizační komplikace jsme vyrazili plní očekávání. Cesta probíhala velmi hladce, v autobuse panovala výborná nálada po celou cestu. I samotné ubytování ve stanech v zákrytu krásného stadionu proběhlo bez jakýchkoliv komplikací. Následovalo seznámení s areálem a pro mě jako pro manažera týmu čekala schůzka s organizátory turnaje, rozhodčími a manažery/trenéry ostatních ragbyových klubů. Za normálních okolností bych toto nezmiňoval, ale tato schůzka byla velmi důležitá. Na naší straně došlo k mylnému výkladu pravidel u kategorie U16 a hrozilo, že 2 z našich hráčů nebudou moci nastoupit nebo že budeme hrát nesoutěžně (tedy nebudeme se moci poprat o medaile). Chtěl bych tímto poděkovat organizátorům, rozhodčím i všem ostatním klubům, že jsme našli řešení, které vyhovovalo všem, my jsme mohli nasadit všechny naše hráče U16 i když v jistém střídavém režimu, ale hlavně se ukázalo, že cílem akce je primárně prožít krásné zážitky a vždy se dá najít nějaký kompromis, který vyhovuje všem. Nám spadnul kámen ze srdce a mohli jsme v klidu ulehnout na skládací lehátka a odpočinout si na první turnajový den.
Garioch 1 vs Rugby Babice – 12:22
RC Přelouč vs Rugby Hargelsberg – 50:5
Rugby Babice vs Causeway Barbarians – 12:20
RC Přelouč vs Rugby Říčany – 10:35
Causeway Barbarians vs Rugby Babice – 5:17
Nálada v autobuse byla perfektní – všichni byli plní očekávání a už dlouho jsme se nemohli dočkat. Nevadilo nám ani pekelné vedro, které ten den panovalo všude od rána. Prostě jsme si zazpívali, parádně jsme se pobavili a najednou jsme se ocitli v Klagenfurtu – městu mezi malebnými kopci východní části Alpského pohoří hned vedle obrovského jezera Wörthersee. Po příjezdu na stadion následoval check-in, který proběhl nečekaně rychle a hladce a následně jsme se ubytovali ve stanech, které jsou po obvodu krásného stadionu Hypo-Arena (Wörthersee Stadion), který má kapacitu až 32000 návštěvníků. Večer už přišla únava, tak jsme rychle zapadli do skládacích lehátek, spočítali pár oveček a upadli do zaslouženého spánku.
V pátek ráno byl budíček velmi brzy, protože již v 9:40 nás čekal první zápas U16. Když jsme zjistili jaká je fronta u snídaně, tak nás trochu zamrazilo, jestli vůbec snídani stihneme, ale nakonec vše klaplo jak hodinky a před 9. hodinou už jsme byli na hřišti Koschatzplatz, kde čekali na naše mladíky z U16 hodně nahecovaní Texas Rugby. Při prvním pohledu na jejich tým jsme měli trochu obavu, zda sem neposlali omylem tým mužů. Naši kluci se ale nezalekli a musím sám za sebe říct, že jsem zažil asi nejemotivnější zápas rugby za celý můj život. Atmosféra mezinárodního turnaje, obrovské nahecování a nasazení všech hráčů nakonec znamenali, že jasného favorita jsme porazili 19:10 a postarali se tak o obrovské překvapení, o kterém se mluvilo v kuloárech celý den. Před všemi hráči hluboce smekám a děkuji – postarali jste se mi (a nejen mně, to jsem si jist) o nádherný okamžik, který už bylo hodně těžké překonat. Vzhledem k tomu, že bohužel jen několik dní před událostí se organizátoři dozvěděli, že tým z Ukrajiny nemůže vycestovat přes hranice, tak se musely tyto zápasy zrušit – to znamenalo, že pro pátek měli U16 splněno.
Odpoledne pak čekaly 2 zápasy hráče U14. Pro většinu hráčů to byla úplně nová zkušenost a myslím, že to přeci jen trochu hráče zaskočilo. Do prvního zápasu proti sportovní škole z německého Erfurtu nevstoupili vůbec špatně, ale přeci jen nebyla hra dobře organizovaná, udělalo se pár chyb a to se v sedmičkovém ragby zkrátka hned projeví. Proto pak těsná prohra o 1 pětku (14:21) hodně zamrzí, obzvlášť, pokud cítíte, že se protivník porazit dal. Následoval zápas proti holandskému týmu Wassenaar Warriors a zde jsme se chytali za hlavy dvojnásob. V prvním poločase jsme bohužel opět spoustou nevynucených chyb darovali soupeři 3 položení. Do druhého poločasu se trenéři pokusili tým nahecovat a druhá půle byla NESKUTEČNÁ. Kluci protivníka tlačili jak mohli, ale bohužel se podařilo položit pouze 1 pětku. Je obrovská škoda toho prvního poločasu, protože kluci ukázali, že když opravdu zaberou, tak mohou hrát s kýmkoliv (holandský tým skončil nakonec na 2. místě!). Prohra 7:21 nebyla důvodem k jásotu, nicméně výkon v druhém poločase určitě ano – díky kluci.
K večeru se nám nad stadionem objevily černé mraky a nejen že dost silně sprchlo, ale sem tam se objevil i nějaký ten blesk. Došlo tedy k malému posunu zápasů, ale i tak se nakonec ke slovu dostala i kategorie U12. Pro tyto hráče a hráčky to byla asi úplně první konfrontace se zahraničními týmy a hlavně na tak veliké akci. V prvním zápase narazili na rakouský tým Rugby Hargelsberg a na mě osobně to působilo, že byli všichni tak trochu „opaření“. Hra byla taková rozcuchaná, padaly nám balóny z ruky a zkrátka to nebylo „vončo“. Tento tým má určitě na víc, ale tak i to se občas stane. Prohra 10:40 odpovídala tomu, co se na hřišti odehrávalo. Nebyl ale důvod věšet hlavu, naopak. Je to pro nás nová zkušenost, pojďme jí využít, pojďme si ty zápasy víc užít a neřešme, kde jsme a jak to dopadne. Následoval zápas proti Strong Girls a tam si náš tým spravil chuť výhrou 50:0. Gratuluji!
V sobotu byla situace ráno v podstatě totožná, první zápas U16 měli naplánovaný na 9:40, jen na snídani již nebyla taková fronta, takže ráno proběhlo v poklidu a hráči byli připraveni postavit se na hřiště proti spojenému týmu z německého Lipska a Erfurtu. Nabuzení předchozí výhrou nad Americkým týmem nastoupili naši borci ve velkém stylu a skvělým výkonem nedali soupeři moc šancí a výhrou 21:5 se vyšvihli na první místo v tabulce své skupiny. Perfektní výsledek a klukům gratuluji. Jsem si jistý, že to pro ně samotné byl grandiózní zážitek. Večer v 18:20 tedy nastoupili proti druhému týmu druhé skupiny, kterým byl rakouský tým Donau Wien. Protivník nastoupil do zápasu velmi tvrdou hrou a ta nesla ovoce. Fyzická převaha, tvrdá hra a několik srážek na hraně pravidel naše chlapce trochu zaskočily a jejich hra nebyla tak energická a kompaktní jako ráno. Je také nutné objektivně uznat velkou kvalitu hry soupeře. To, co nám se dařilo v předchozích zápasech se dařilo našemu protivníkovi. Nakonec to byla poměrně jasná prohra 0:43, což samozřejmě zabolí, ale je potřeba ten zápas hodit za hlavu, protože to znamená, že se v neděli můžeme poprat o bronzovou medaili a to za to stojí! 
Na kluky U14 čekal v sobotu známý tým z Říčan. Zde byl protivník jednoznačně nad naše síly a prohra 0:47 proti budoucímu vítězi celého turnaje U14 přeci jen nemusí tolik bolet, ačkoliv hráči toto samozřejmě ihned po zápase neřeší. Následoval poslední zápas ve skupině a vzhledem k rozpisu turnaje U14 a třem prohrám už to znamenalo i poslední zápas na turnaji. Bylo potřeba se oklepat a proti RC Graz pořádně zabrat, ať si kluci ochutnají pocit výhry. A naštěstí se to podařilo. Kluci nedali protivníkovi v podstatě ani metr trávníku, hra probíhala téměř výhradně na půli protivníka a kluci si na závěr turnaje položili spoustu pětek. Výhra 57:0 mluví za vše. Kluci – Gratulujeme! 
Na kategorii U12 čekal poslední zápas skupiny B a to proti jednoznačnému favoritovi této skupiny maďarskému Esztergomi Vitézek. Výsledek 5:30 je nakonec poměrně pěkný na to, jaký byl mezi týmy rozdíl. Tento výsledek znamenal 3. místo ve skupině B a následně tedy zápas proti 1. týmu ze skupiny A, kterým byl německý St George’s RUFC. Pořád bylo o co se poprat, protože vítězství by znamenalo postup mezi nejlepší 4 a tedy stále možnost bojovat o vítězství v turnaji. Tým byl skvěle namotivován a do zápasu dali kluci i holky úplně všechno. Bohužel to jen o 1 pětku nestačilo a prohra 15:20 znamenala zakončení turnaje pro náš tým U12. Následně se ukázalo, že tato prohra byla s týmem, který celý turnaj U12 vyhrál, takže to přeci vůbec není nic za co se stydět. NAOPAK! Klobouk dolů děcka, byla to pecka! 🙂
V neděli nakonec čekaly zápasy pouze na kategorii U16 (souboj o bronz) a dívky U15 (souboj o zlato). První na řadu přišla děvčata, která musela nakonec oproti plánu odehrát zápas v brzkých ranních hodinách. To je ale nerozhodilo a my máme obrovskou radost, protože tým Czech Barbarians nádherný zápas proti Strong Girls vyhrály těsně 21:19 a tedy si odvážejí zlaté medaile a pohár pro vítěze! OBROVSKÁ GRATULACE HOLKY!!!
No a poslední zápas celého víkendu se blížil. Výsledky předchozích zápasů nám do boje o bronz poslaly již známý tým Texas Rugby, který jsme na začátku porazili. Jak asi chápete, očekávání bylo veliké. Už jsme je jednou porazili, tak to prostě uděláme znovu, no ne? Bohužel, se nám tam sešlo několik zranění a co čert nechtěl, zrovna to byly opory týmu. I tak ale kluci do zápasu šli s jasným cílem si ty bronzové medaile vybojovat. Je ale nad slunce jasné, že protivník šel do zápasu s úplně stejnou motivací. Zápas to nebyl špatný, ale náš tým nepředváděl tu kompaktní a sebevědomou hru z prvního dne. Naopak protivník se vyvaroval chyb a zlepšenou hrou nás bohužel k většímu tlaku nepustil. Konečný výsledek 12:33 sice znamenal, že bereme neoblíbené brambory, ale určitě všichni hodnotíme turnaj jako velmi povedený a klukům patří obrovské DÍKY! Postarali jste se nám o spoustu emocí a za to vám DĚKUJEME!!
V této kategorii máme přihlášených 17 dětí, což je naprosto super, nicméně na tréninky chodí sotva polovina a na turnaje ještě méně. Pokud děti nechodí na tréninky pravidelně, tak není možné je naučit základní herní prvky a účast na turnaji pak nemá smysl. Děti jsou velice šikovné, takže pokud zlepšíme docházku, tak jsem si jistý, že na jaře už budeme ukazovat na turnajích naší sílu a schopnosti. Ragby je týmový sport a každý jednotlivec je součástí tohoto týmu. Na každém jednotlivci vše stojí a také padá. Ne nadarmo je „soudržnost“ jedním z hlavních principů ragby. Apeluji tedy především na rodiče – pojďme zlepšit docházku na tréninky a především na turnaje – protože tato smečka malých bizonků má obrovský potenciál – ale pouze spolu dohromady.
Na jaře jsme se i v této kategorii potýkali s nepravidelnou docházkou, to se nám ale podařilo úžasně zlepšit a na podzim už jsem měl na každém tréninku tlupu hladových (rozuměj po sportu) rošťand a rošťáků. Podařilo se nám odjet na téměř všechny turnaje v sezóně – vynechali jsme pouze ty celorepublikové, na které prozatím – opakuji PROZATÍM – nemáme výkonnost. Hned první turnaj se ukázalo, jak skvělé děti a rodiče máme v týmu, protože i když se bohužel ze zdravotních důvodů nedostavil trenér, tak rodiče rozhodli, že to s dětmi zvládnou sami – úžasné a já moc děkuji za takový přístup. Co se týče výsledků – začátek sezóny byl vlažný a měli jsme problémy se porovnat i s týmy v nejnižší skupině „C“. Osobně si myslím, že kdybychom se sešli na soustředění ve větším počtu, tak je rozjezd o něco lepší, takže opět apeluji na rodiče – prosím, neplánujte si nic na konec prázdnin – vždy tam máme soustředění, které děti neskutečně stmelí. Postupně se ale naše výkony zlepšovaly, parta se stmelovala a dokonce jsme na některé turnaje odjeli v takovém počtu, že jsme mohli nasadit 2 týmy – to je perfektní a moc děkuji za skvělou turnajovou docházku. Když se nám sešel tým dobře, byli jsme naprosto vyrovnanými soupeři již ve skupině „B“, což je úžasný posun. Teď si střihneme pár zimních turnajů v Říčanech a na jaře už se celostátních turnajů bát nebudeme – to jsem si jist!
V této kategorii je třeba také vyzdvihnout perfektní tréninkovou i turnajovou docházku. Dovolím si zde použít slova trenéra Ládi – v této kategorii přichází děti a odchází sportovci. S tím se nedá než souhlasit. Ačkoliv zábava je pořád potřeba, tak v této kategorii je již kladen větší a větší důraz na sportovní stránku věci. Je to poslední předstupeň před opravdovým patnáctkovým ragby a tedy už musí všichni začít přijímat určité role v týmu a s tím spojenou zodpovědnost. I kategorie U12 se zúčastnila téměř všech turnajů v podzimní sezóně. V této kategorii jsou pouze 2 výkonnostní skupiny „A“ a „B“ – vzhledem k tomu, že ke konci podzimu naši bizonci nenašli ve skupině „B“ již přemožitele, tak jsem si jistý, že na jaře máme cíl jasný. 🙂
Když jsme v předchozí kategorii mluvili o přerodu z dětí na sportovce, tak zde už mluvíme o přípravě na muže a ženy. Změna je to obrovská – z půlky hřiště se hraje na celém hřišti, z 9 hráčů je 15. hraje se zkrátka už klasické patnáctkové ragby a každý hráč(ka) na hřišti má svojí roli. Pokud se v U12 ještě může podařit jednotlivcům táhnout celý tým, tak zde už je naprosto jasné, že musí makat každý jednotlivec na 100%. Na začátku sezóny byla tato změna pro nás trochu velké sousto a bohužel nám na začátku hodně ujížděl vlak. Musím vyzdvihnout obrovské nasazení a úsilí obou trenérů, kteří se prostě kousli a řekli si, že s tím musí něco udělat. A ejhle, již po několika zápasech bylo znát, že si hráči zvykají na svoje role a hra se opravdu výrazně zlepšila. Ačkoliv výsledkově to nebyla žádná hitparáda, tak herně už jsme vlak začali dohánět a věřím, že na jaře na vlak naskáčeme v plné parádě. A protože se v této kategorii také konají turnaje Open 7s, tak se trenéři rozhodli účastnit i těchto turnajů, ve kterých jde krásně sbírat zkušenosti a rozvíjet především útok. Hráči si výsledkově spravili chuť opravdu náramně, protože kromě jednoho jediného zápasu porazili vše, co jim přišlo do cesty. Gratulace! Nesmím opomenout, že v této kategorii úspěšně spolupracujeme již delší dobu s klubem Rugby Babice, za což jim děkujeme!
I v této kategorii spolupracujeme s klubem Rugby Babice a protože hráči jsou na sebe zvyklí z předchozí kategorie, tak zde si dovolím tvrdit, že už nejde o spolupráci dvou týmů, ale o jeden tým – řekněme Babilouč nebo snad Přelbice? Inu, vyberte si dle uvážení. Tým je dobře sehraný a zdobí ho obrovská bojovnost. Výsledkově si troufám tvrdit, že jsme vyrovnaní s ostatními týmy, občas jsme šťastnější my, občas soupeř, ale tak to bývá. Potřebovali bychom ještě více hráčů, abychom mohli na zápasy jezdit s plnou lavičkou. Vzhledem k tomu, jak jsou naplněné předchozí kategorie, tak věřím tomu, že se nám i tato kategorie v budoucnu příjemně zaplní. A i zde jsme byli na turnajích Open 7s, kde byli naši hráči velmi úspěšní – také gratulace!
V této kategorii se bohužel potýkáme s velkým nedostatkem hráčů a ani ve spojení s Babicemi nedáme kompletní tým, takže došlo ke spojení dokonce 3 týmů – Přelouč, Babice a Petrovice. Organizovat tréninky pro 3 týmy je dost složité, i tak ale má tento tým potenciál a podařilo se nasbírat nějaké výhry. Naši hráči z této kategorie už trénují i s muži RC Přelouč a pomalu se připravují na přestup do našeho mužského týmu. To by měl být ostatně cíl všech hráčů z předchozích kategorií – připravit se na přestup do hlavního týmu a pomoci držet tak dobrou pověst a tradici našeho klubu. Jen tak dál kluci a holky – jste budoucnost RC Přelouč.
Soustředění začalo ve středu 18.8.2021, kdy jsme na místo navozili veškeré zázemí a během několika málo hodin jsme opět vytvořili vlastní mini vesničku, do které se nám v odpoledních hodinách začali sjíždět i rodiče s dětmi. Nastal tradiční mumraj, kde se děti zase konečně sešly a ještě plní sil řádily po okolí a užívaly si společné chvíle. Večer táborák, posezení, diskuze, plánování tréninků a děti zatím volná zábava. 
V pátek ráno k nám přijel náš oblíbený trenér z Rugby unie – Dan Beneš, který se postupně během dne věnoval všem kategoriím. Děti byly nadšené, trenéři se inspirovali a Dan získal spoustu malých i velkých fanoušků – takže win-win-win situace. Danovi moc děkujeme, jeho nácviky nám moc pomáhají a čerpáme z nich vždy spoustu inspirace. Večer opět následovala standardní rutina – večeře, soud, hygiena a zase jsme dětem přichystali promítání na velkém plátně – přeci jen už není tolik sil a děti si radši odpočinou u nějakého fajn animáku. Kdo nechtěl koukat na film se posadil k ohýnku a zazpíval si u ohýnku s kytárkou nějaké klasické táborákové hity. Pak už jen večerka a nabrat síly na další náročný den.
K večeru už do našeho miniměstečka začali přijíždět i rodiče našich svěřenců, protože sobotní večer tradičně patří společenskému setkání i s rodiči. Opět jsme si posedali k ohýnku, opekli jsme si trochu toho masa a dojídali gulášek z pátka. Zkrátka o jídlo, pití a zábavu nebyla nouze – a tak to má být. 
