I kategorie U10 v neděli – i přes hromadu omluvenek – vyrazili na turnaj do Petrovic. Turnaje se účastnilo celkem 7 našich hráčů kteří museli bojovat se zhoršeným stavem hřiště, počasím a skutečnosti že na turnaj neodcestovala část hlavních opor týmu.

Nicméně se s tím každý popral (někteří po svém) a dokázali jsme C skupinu s trochou štěstí ovládnout, kde v prvním zápase proti Pragovce skončilo skóre 8:5. V druhém jsme porazili domácí Petrovice 9:7 a nakonec s odřenýma ušima Vrchlabí 8:7.

Čeká nás ještě jeden poslední turnaj v Kralupech, tak doufejme že i tam zakončíme turnaj s dobrým výsledkem.

Tomáš Vařák a Pavel Křivčík
Trenéři U10

Vždy, když nás čeká turnaj ve vzdálenější lokalitě, tak uvažuji o dvoudenním výletu, abychom se vyhnuli brzkému vstávání v neděli a dlouhé cestě hned před turnajem. Tentokrát jsme měli trochu trable sehnat doprovod, protože na takový výlet prostě jeden trenér nestačí. Nakonec ale vše dobře dopadlo a to díky rodičům Davida Kamínka – Davidovi a Lucii Kamínkovým. Plány měli sice jiné, ale když zjistili, že by se třeba vůbec nemělo jet, tak obětovali rodinný výlet za pomoc stádu Bizonků na jejich Českobudějovické misi. A já jim tímto opravu hluboce děkuji, protože bez nich by tento výlet prostě proběhnout nemohl, ale zároveň byli naprosto úžasní, se vším pomáhali, dětem vzali i nějaké další občerstvení, starali se o ně, prostě děkovat budu 100x a stejně to bude málo… 🙂 Takže DĚKUJI!

A když už jsme u těch díků, tak nemohu zapomenout na organizátory turnaje z RC České Budějovice v čele s Míšou Kosouvou, kteří nejen, že nám zajistili luxusní ubytování hned u hřiště, kde se turnaj konal, ale zároveň naprosto nezištně nabídli, že nás odvezou z nádraží, abychom nemuseli cestovat MHD, což je v tomto počtu vždy docela challenge. Ba co víc, v neděli nás po turnaji hodili zase zpátky na nádraží. Takže děkujeme moc za Vaší pohostinnost a ochotu. I turnaj probíhal jako švýcarské hodinky a to i přesto, že nemají vlastní hřiště, takže to je vždy o dost komplikovanější, když klub nemá stabilní zázemí. Naštěstí už začaly stavební práce na novém hřišti, které si tento klub rozhodně zaslouží. A protože nic není zadarmo, tak zde přikládám odkaz, na kterém se můžete dočíst víc a navíc můžete přispět na dobrou věc. Zde odkaz: RCČB – Nové rugbyové hřiště (rugbycb.cz)

Další děkovačky až na konci, teď už ale pojďme k věci. Předpověď počasí věštila dešťové přeháňky, kosu jak v zimě a vůbec to nebylo počasí, které by lákalo někam jet s karimatkou a spacákem. I přesto ale byla perfektní účast a chyběly nám pouze Evička se Žanďou, které bohužel onemocněly a jsem si jistý, že kdyby mohly tak jedou s námi a jsme v plném počtu. Výletu se tedy účastnili: Viktorka, Adam, Matěj, Táda, Šimon, Denis, Matouš, Ondra, David a jako podpora ještě Lucinka s Emičkou (viz foto na úvodu článku – jak vidno, je to taková úplně normální partička dětí 🙂 ).

Naše cesta začala v sobotu 20.4. na přeloučském vlakovém nádraží lehce po obědě. Cesta vlakem probíhala bez problémů, děti měly perfektní náladu a i my dospěláci jsme se dobře bavili. První trošku komplikace nastala v Táboře, kde jsme se museli přesunout z pohodlného vlaku do nepohodlného autobusu (výluka na trati) a my jsme museli přečkat cca hodinu v tomto nepohodlném dopravním prostředku. Dětem to ale nevadilo, ty si jely svojí pohodičku a my s Davidem jsme se po vystoupení z busu taky nějak porovnali, takže vlastně cesta v pohodě. 

Následoval již zmíněný přesun na hřiště a ubytování v šatnách, které byly super vytopené, takže moje obava, že budeme v noci klepat kosu, vzala za své. Hned poté jsme se vydali do nedaleké trampolínárny (asi jsem vymyslel nové slovo, co? 😀 ) Jump Family , což mělo být pro děti překvapení, ale někteří rodiče zkrátka neudrží jazyk za zuby, takže překvapení se tak úplně nekonalo, ale nadšení bylo obrovské. No co si budeme povídat, děti tohle prostě zbožňují. Zážitek perfektní, první bod si můžeme odškrtnout, zároveň to byla i forma tréninku, takže příprava na nedělní turnaj také proběhla – další bod odškrtnut. 

Pak už jen pizza k večeři, společenské hry (karty, lodě, atd.) a šup zabalit do spacáků, abychom se na neděli co nejlépe vyspali.

V neděli nás po vydatné snídaní čekal turnaj U10, kde jsme se tentokrát zapsali do skupiny B. Musíme prostě bojovat se silnějšími týmy, abychom se pořád posouvali. Naše mise byla jasná: Pojďme si to užít a především bojujme jako tým – hlavní princip byl SOUDRŽNOST. Nic jiného mě nezajímalo. Tak se pojďme podívat, jak to dopadlo.

Přelouč Bizoni – Kralupy Havrani     7 : 5

Jsem si naprosto jistý, že pokud bychom jeli v neděli ráno (vstávat v 5:00, přes 3 hodiny cesta na místo), tak by následující odstavec začínal slovy: „V prvním zápase jsme ještě trochu dospávali z auta. Nedařilo se nám v první půli zachytit krok se soupeřem, v druhém už jsme se začali trochu rozjíždět“
Ne, ne, ne… Tak to tentokrát nebude. Na hřiště jsme vlítli jako jeden muž (i přesto, že tam byla 1 dívka :-)). S Havrany jsme sváděli vyrovnaný souboj i přesto, že jsem je považoval za jasné favority této skupiny – a jejich výsledky to potvrzovaly. Jen ne s námi. Polovinu zápasu jsem měl husí kůži. V tom zápase bylo vše co jsme potřebovali – aktivita, perfektní podpora, kontrarucking, skládky (tady ne úplně na 100% ale nebudeme si to kazit, né?). V čem byla ale naše hlavní výhoda byla právě ta soudržnost a týmovost s jakou do toho děti vlítly. Takový začátek jsem vůbec nečekal. 

České Budějovice – Přelouč Bizoni     7 : 8

Povzbuzeni prvním zápasem jsme vlítli i do dalšího, Začátek byl plně v naší režii, ale postupně se nám lehce zranily opory týmu a celé jsme to museli postavit na méně zkušených hráčích. Tady se nám projevil náš hlavní nedostatek u některých hráčů a to jsou skládky. Můžeme hrát krásně do útoku, ale pokud nebudeme dobře a aktivně skládat, tak do výhry budeme muset dát mnohem více energie. Pořád jsme hráli perfektně týmově, komunikace na hřišti je čím dál lepší, ale do obrany to prostě trochu skřípalo. Nakonec to byl tedy velmi těsný zápas, kde mohl vyhrát každý z týmů a bylo by to spravedlivé.

Amazonky – Přelouč Bizoni     3 : 9

V další části turnaje nás čekaly dva dívčí týmy z druhé skupiny B. Jako první na nás vlítly Amazonky z Olympu (včetně posil z jiných týmů). Ono to podle výsledku tak nevypadá (a vlastně jsem úplně překvapený, když jsem to četl), protože zápas byl v podstatě opravdu vyrovnaný. Jedna pasáž byla úplně nádherná, kdy oba týmy bojovaly o každý metr, ale asi jsme to prostě urvali víckrát. Zde musím opravdu vyzdvihnout nasazení celého týmu a opět soudržnost, která asi už tušíte nás provázela celým turnajem a mise byla jednoznačně splněna. Perfektní výkon obou týmů a vnímal jsem, že i všichni kdo zápas sledovali, si jej parádně užívali. 

Strong Girls – Přelouč Bizoni     4 : 7

Náš tradiční soupeř, se kterým jsme odehráli v tomto roce jednoznačně nejvíce zápasů. Někdy měly převahu holky, jindy zase my, ale vždy to byly krásné zápasy. Oprávněně jsme se tedy s Pepou Bláhou (trenér Strong Girls) na tuto „třešničku na dortě“ těšili. Zápas to byl hezký, ale vypadalo to, jako by se hrálo „z kopce“, protože v prvním poločase pokládaly pouze holky ze Strong Girls a po výměně stran zase naši Bizonci. Docela nás to pobavilo musím říct. No, zkrátka, asi jsme měli trošku prudší kopec a podařilo se nám položit o pár pětek více, takže jsme tento parádní výlet zakončili nejlíp jak jsme mohli. 

Můžeme mít skvělý pocit, že jsme vyhráli všechny zápasy, ale je potřeba si uvědomit, že všechny zápasy byly vyrovnané. S každým soupeřem můžeme příště prohrát, tak to prostě je. Co je ale důležité a pro mě největší výhra, že pokud jdeme na hřiště jako TÝM, tak zkrátka do skupiny B patříme a můžeme zde odehrát perfektní vyrovnané zápasy a hráči se budou dále zlepšovat. 

Zároveň nás pořád u některých trápí skládky a na tom musíme opravdu zapracovat, protože to je naše hlavní a docela výrazná slabina. 

Po turnaji už následoval jen oběd a cesta domů, která proběhla opět docela pohodě i přesto že byla neděle odpoledne, kdy jsou vlaky nacpané k prasknutí. 

Celý výlet tedy můžeme naprosto s klidem vyhodnotit jako 100% úspěšný. Užili jsme si zábavu, dobrodružství, spoustu krásného ragby a hlavně to všechno jsme prožili spolu jako tým a to je hlavní účel těchto výletů.

Chtěl bych poděkovat rodičům za důvěru, kterou v nás vkládají, když nám svěřují své děti na takový výlet. Je to pro nás nejen pochvala, ale také závazek.

Hlavní díky směřují k dětem – celý výlet byli úplně perfektní, mají skvělou partu, nemuseli jsme řešit žádné problémy a hlavně jsme si užili spousty legrace a zábavy. Domů jsme dorazili všichni unavení, ale plní dojmů a dobrých pocitů.

Teď neusnout na vavřínech, trénovat a příští týden nás čeká další turnaj na Slávii, tak musíme potvrdit, že do „Béčka“ prostě patříme… 

Honza Šmíd
Trenér U10

[Ukázat prezentaci]

Tuto neděli jsme měli tu čest opět pořádat turnaj kategorie U10 u nás v Přelouči. Tyto domácí turnaje jsou pro nás vždy tou nejlepší možností, jak ukázat rodičům, příbuzným a přátelům, co jsme se naučili a čemu se to vlastně věnujeme. Je to tedy vždy velká výzva a očekávání.

V neděli jsme se vzbudili do krásného slunného počasí, kdy nebylo ani vedro, ani zima – zkrátka naprosto ideální. I trenéři z ostatních klubů se podivují, jak my to děláme, že v Přelouči na turnajích máme vždy krásné počasí. Inu, kdo umí, ten umí… 🙂

Z našich řad dorazilo 9 dětí: Viktorka, Táda, Matěj, David, Adam, Šimon, Matouš, Denis a Ondra. Původně jsme měli ambice zapsat nás do skupiny B, nicméně vzhledem k počtu přihlášených týmů v jednotlivých skupinách jsme nakonec přesedlali do skupiny C, kde byly přihlášeny původně jen 2 týmy: Petrovice a Vrchlabí. Sehráli jsme s oběma týmy 2 zápasy – dohromady tedy 4 zápasy.

Z těchto 4 zápasů bereme 3 výhry a 1 prohru. Snažili jsme se nasazovat co nejvíce ty méně zkušené hráče, aby se opět co nejvíce zapojili do hry a je super, že to se opravdu naplnilo a já jsem neviděl nikoho na hřišti, kdo by nechtěl hrát. Z toho mám velkou radost. Nicméně zkušenější hráči zkrátka potřebují konfrontaci s lepšími týmy, protože ve skupině C jedou na půl plynu a to je nikam neposune. Naopak, pak se postaví silnějšímu týmu a budou zaskočeni rychlostí a tvrdostí hry.

Hlavní cíl je nyní ve spolupráci s ostatními kluby, které řeší podobný problém, zkombinovat hráče do několika týmů, aby jejich výkonnost byla srovnatelná.

A jako dlouhodobý cíl si nastavit, abychom v kategorii U10 měli stabilně minimálně cca 15 hráčů/hráček, abychom mohli stavět 2 týmy. To by bylo úplně nejlepší. K tomu ale potřebujeme Vás. Doporučte nás u známých či kolegů. Na trénink může přijít kdokoliv vyzkoušet si náš sport. Finančně do začátku není třeba téměř nic. Stačí sportovní oblečení na ven a kopačky můžeme zapůjčit. Zkrátka nikomu nic nebrání si to u nás vyzkoušet… 🙂

Příští turnaj nás čeká v neděli 21.4. v Českých Budějovicích, kam se chystáme na dvoudenní výlet, tak nám držte palce…

Trenéři kategorie U10
Jan Šmíd a Tomáš Vařák

Fotografie od rodičů zde:

[Ukázat prezentaci]

1 2 ... 5 ►

Tak tu máme konečně jaro… ehm… Co prosím? Ano, astronomické jaro začalo, ale na Tatrovce (a asi ani jinde v ČR) to znát nebylo. Chvílemi nám tam regulérně sněžilo. Ale tak nejsme z cukru, takže nám to nevadilo a nebýt jednoho maroda, měli jsme na turnaji úplně plnou naší soupisku U10. Takhle nás tedy odjelo 10 kousků: Evička, Víťa, Žanďa, Táda, Matěj, Denis, Matouš, Šimon, Adam a Ondra. Na první turnaj jsme se zapsali do skupiny C, i když koketujeme i se skupinou B, ale chtěli jsme si zkrátka ukázat, jak jsme na tom po zimní přípravě.

V prvním zápase se Spartou C jsme více než hru samotnou řešili zmrzlé ruce. Hra byla opravdu nemastná neslaná, skládat na tvrdém povrchu se dětem nechtělo skoro vůbec. První poločas jsme tedy tahali za kratší konec, ale do druhého poločasu jsme zlepšili hlavně týmové pojetí hry a hned to začalo šlapat lépe. 

V druhém zápase jsme hráli pro Ragby Olymp, kde kromě jednoho hráče to byli úplní nováčci, takže tam není moc co hodnotit, přehráli jsme je poměrně jednoznačně. 

Ve třetím zápase nás čekaly naše známé Strong Girls, se kterými jsme se potkali párkrát i v zimní přípravě. V obou poločasech jsme viděli dechberoucí ragby. Spousta krásných útočných akcí na obou stranách, obrovská bojovnost a obětavost v obraně. Nakonec jsme urvali těsné vítězství 5:4, ale oba týmy za sloužili „standing ovation“ od všech přihlížejících. 

Poslední čtvrtý zápas jsme nastoupili proto Petrovicím a i zde se jednalo o hezký vyrovnaný zápas, jen to nasazení už nebylo takové. Opět těsná výhra 5:4, ale myslím, že kdybychom se namotivovali jako v předešlém zápase, tak by to vypadalo úplně jinak. 

Ještě nemám oficiální výsledky, takže si nejsem jistý, jestli jsme první zápas vyhráli, ale abych pravdu řekl, nějak mě to netrápí. Úkolem bylo mobilizovat své síly a naskočit do jarní sezóny, což máme splněno. Teď ale bohužel bude trochu pauza, protože další týden jsou velikonoční prázdniny a ten další pak je turnaj PYRF na který bohužel nedojedeme. Další turnaj tedy bude DOMA v Přelouči dne 14.4.2024. Tak se na vás budeme těšit.

Závěrem děkuji všem dětem, rodičům a také RC Tatra Smíchov, který se ujal organizace prvního jarního turnaje pro všechny týmy ČR, což byla opravdu úloha nelehká.

Ragby ZDAR!

Honza Šmíd a Tomáš Vařák

V rámci zimní přípravy jsme nezaháleli ani s kategorií U10 a v novém roce jsme se zúčastnili všech tří turnajů.

Turnaje se konaly vždy v sobotu v termínech: 27.1., 10.2. a poslední 2.3.2024. Na všech turnajích jsme měli i přes chřipkovou sezónu poměrně dobrou účast, která vygradovala teď na posledním turnaji, kde jsme měli krásných 11 bizonků, což je úplně perfektní.

Omlouvám se, že tu nebudu popisovat jednotlivé turnaje a už vůbec ne zápasy. Tuto zimní přípravu jsme tentokrát už od začátku pojali „kreativně“ s cílem vyzkoušet určité změny v systému hry, zapojit co nejvíce hráčů a hráček a především maximálně posílit týmového ducha. Věřím, že se nám podařilo všechny cíle naplnit, turnaj od turnaje cítíme větší chuť u všech hráčů hrát a aktivně se zapojovat.

Zároveň jsme se zaměřili na hodnocení jednotlivých klíčových aspektů hry jak u celého týmu tak u jednotlivců. Co se týče hry celého týmu, musíme jednoznačně výrazně zapracovat na organizaci obrany. Často se nám stává, že nám na jedné straně chybí hráči, protože se stále pořád shlukují k oblasti balónu a ten když je pak rozehrán do strany, tak nám tam hráči chybí. U některých jednotlivců zároveň musíme hodně zapracovat na skládkách, tam nám to pořád u některých hodně „skřípe“.

Co naopak mohu hodnotit kladně je útočná hra. Tam nám skládají občas komplimenty i trenéři ostatních týmů, což opravdu potěší. Umíme si hezky roztáhnout hru do stran, podporovat se, jsme schopni si přihrát v pohybu a tím využít lépe volný prostor. 

Hodně jsme zlepšili i aktivitu „mimo hru“ – tedy v momentě přerušení, po položení pětky atd. Tam nám občas trvalo dlouho se postavit do pozic a být připraveni na hru. 

Sečteno podtrženo – zimní příprava byla velmi dobrá a už se nemůžeme dočkat, až vyběhneme na trávník – počasí posledních dnů nás k tomu přímo vybízí.

První venkovní turnaj kategorie U10 by se měl konat v neděli 24.3.2024 na Tatrovce. Tak už se nemůžeme dočkat!

Honza a Tomáš

V neděli 17.9.2023 nás čekal druhý turnaj kategorie U10 a tentokrát jsme vyrazili směr Tatra Smíchov. Bohužel nám 2 hráče skolila marodka, tak jsme nakonec vyrazili v nejmenším možném počtu 6 hráček a hráčů. Pevně doufám, že příští týden, kdy budeme pořádat domácí turnaj U10 se nám účast zdvojnásobí. 🙂

V neděli bylo opravdu krásné počasí, tak jsme hned k prvnímu zápasu hleděli s optimismem a s dobrou náladou. Na minulém turnaji jsme si ukázali, že pokud držíme za jeden provaz a hrajeme jako tým, tak dokážeme i ve skupině B hrát hezký vyrovnaný zápas. To se nám v prvním zápase bohužel moc nepovedlo. Na hřišti hrál v podstatě pouze 1 hráč. Ne, že by se ostatní nesnažili, ale zkrátka naše hra nebyla kompaktní, nedrželi jsme si pozice, málokdy jsme dělali podporu hráči s míčem a často se zdálo, že nás hra vlastně ani moc nezajímá… 

Ve druhém zápase byl první poločas téměř stejný, stále nám přišlo, že vidíme 6 hráčů – ne 1 tým… Do druhého poločasu se ale konečně podařilo náš výkon zlepšit a především právě onu týmovost a soudržnost a hned to bylo znát na předvedené hře. Viděli jsme několik krásných útočných akcí se spoustou fází a přihrávek, které se povedlo i zakončit položením pětky. Stále jsme sice tahali za kratší provaz, ale obraz hry byl mnohem lepši.

Po druhém zápase nás čekaly týmové dovednostní hry, za což moc děkuji organizátorům, protože to hezky zpříjemnilo pauzu mezi zápasy a děti to opravdu hodně bavilo. Navíc to, že se soutěžilo v celých týmech a ne v jednotlivcích nám hrálo do karet v posilování týmového ducha a soudržnosti.

Pak už nás čekal poslední zápas, který jsme co se týče útoku odehráli opravdu pěkně – zkrátka zápas od zápasu se hra zlepšuje a mám velkou radost, že děláme pokroky v komunikaci na hřišti, Bohužel nám pořád vázne obrana, některé děti stále nechodí do skládek, nebo se pouze chytí za boky a skládku nedokončí. V této oblasti musíme hodně zapracovat.

Suma sumárum se nedá jednoduše tento turnaj zhodnotit… Bohužel tím, že máme tak malou základnu a přeci jen chceme hrát spíše B skupinu, tak nám trvá delší dobu, než nové děti získají více zkušeností a sebedůvěry. Bylo by skvělé, kdyby na následující domácí turnaj bylo možné postavit 2 týmy, abychom mohli se staršími hrát B skupinu a mladší nechat lépe rozehrát ve skupině C. To půjde pouze se 100% účastí a to je naše hlavní výzva na tento týden. Předem děkuji všem hráčům i rodičům, že se nám podaří tohoto cíle dosáhnout – já tomu věřím! 😉

Jan Šmíd
Trenér kategorie U10

Fotky z turnaje od Lucie Kamínkové najdete pod tímto odkazem… 

„Hi Barbie“
„Hi Ken“

… ne, nejedná se o recenzi letního filmového „hitu“. To mi jen v hlavě pořád rezonuje mejdan, který se konal v autě cestou z turnaje v Petrovicích… Ale nepředbíhejme…

Ano – dočkali jsme se – konečně nám začala nová sezóna a my po hodinách/dnech ba dokonce i týdnech příprav můžeme otestovat novou sestavu v „ostrém provozu“. S nadsázkou jsme konečně mohli „vypustit divokou zvěř z klece“… Do Petrovic jsme vyrazili v počtu 7 dětí – Evička, Víťa, Žanďa, Adam, Matěj, Ondra a Táda. Není to úplně ideální, ale věřím, že účast se na příštích turnajích zlepší. 

Původně jsme chtěli otestovat naše nováčky ve skupině C, nicméně vzhledem k obrovské účasti jsme byli zařazení do skupiny B. Bude to sice křest ohněm, ale zase aspoň budeme mít srovnání s – řekněmě – „středem“ startovního pole a to rozhodně není na škodu. 

Celkově jsme odehráli 5 zápasů. Hned v prvním utkání jsme narazili na velmi silného soupeře, což nás asi trochu zaskočilo, ale od druhé půle jsme začali hrát s větším nasazením a co mě těšilo nejvíc, že se zapojovali i noví hráči a hráčky. Začali jsme být vyrovnaným soupeřem, jen ty skládky nám moc nešly. Další zápasy pak byly trochu jako na houpačce, občas táhnul tým za jeden provaz a vždy to bylo hned znát. Občas ale zase na hřišti hrál 1 či 2 hráči a zbytek tak nějak stál opodál.  

Na tomto turnaji mě vůbec nezajímalo skóre, ale odvedená hra a ta v momentech, kdy všichni chtěli hrát nebyla vůbec špatná. Na první turnaj a na to že jsme hned skočili do skupiny B jsem s naším výkonem opravdu spokojený a máme rozhodně na čem stavět. 

Abych navázal na začátek tohoto článku – co musím jednoznačně vyzdvihnout je nálada v týmu – vezl jsem v autě tam 3 kluky a zpět 3 holky (ano, chtěli se prostě prostřídat v autech :-)). Nálada v autě byla pokaždé perfektní a „diskotéka“ v autě cestou domů neměla chybu. Je až neuvěřitelné, jak dokáže člověka nabít dětský smích. Doporučuji všem, je to lék na duši 😉 

„Come on Barbie, Let’s go party!!“ 😀

Příští týden se podíváme na Tatrovku, tak se s vámi zase o naše zážitky podělíme. 

Honza Šmíd
Trenér U10

[Ukázat prezentaci]