V sobotu 4. února nastal den, kdy naši nejmenší Bizonci vyrazili na svůj první turnaj, a to do Říčan do kryté haly s umělou trávou. Přes nemoci a omluvenky odjelo nakonec šest hráčů, když budeme počítat i malého Adámka Tichého, tak hráčů sedm. Těchto sedm statečných a i my trenéři jsme byli ve velkém očekávání, přeci jen trénink je trénink a turnajové zápasy jsou zcela jiná kategorie.
Nastoupili jsme do skupiny B1 společně s týmy Iuridica, Úžice, Petrovice, Říčany a Babice. V prvním zápase nás čekala Iuridica, která nás hodně převyšovala vzrůstem, ale křest ohněm Bizonci zvládli a přes velkou převahu soupeře dokázali hned dvakrát položit. Další čtyři zápasy už byly zcela vyrovnané a položení pětek se střídalo na obou stranách. Vítězem vždy byli všichni aktéři na hřišti a radost z každé položené pětky neznala mezí.
Kapitán Šíma a jeho spoluhráči Jiřík, Štěpánek, Jonášek, Vojtík, Zdenda a Adámek turnaj zládli na jedničku, rodiče a hlavně my trenéři jsme na ně právem hrdí.
Moc děkujeme nejen dětičkám, ale hlavně rodičům, kteří je podporují a za důvěru kterou nám trenérům dávají. Příští turnaj na který bychom chtěli vyrazit bude na stejném místě v sobotu 25. února, už teď se moc těšíme.
Trenéři Kamča a Máťa.
Protože výkonnost jednotlivých hráčů je stále trochu rozdílná, tak jsme se pro začátek rozhodli přihlásit nás do výkonnostní skupiny „C“. Bohužel to pro nás znamenalo vstávat v 6:00, protože turnaj začínal už v 8:00 ráno. Nevím, jestli vánoční přestávka nebo brzké ranní vstávání, ale zkrátka začátek jsme stále byly ještě malinko ospalý (což ale není nic nového, máme to na téměř každém turnaji) a tedy i první zápas podle toho vypadal. Moc jsme se do boje o balón nepouštěli a tak jsme si alespoň potrénovali obranu. 🙂 
Zde jsme měli k dispozici více hráčů, tak jsme postavili 2 týmy – ve skupině „C“ a ve skupině „B“. Jsme pořád na začátku a je stále na čem pracovat. Nicméně turnaj byl velmi povedený a všichni jsme si ho užili.
V této kategorii máme přihlášených 17 dětí, což je naprosto super, nicméně na tréninky chodí sotva polovina a na turnaje ještě méně. Pokud děti nechodí na tréninky pravidelně, tak není možné je naučit základní herní prvky a účast na turnaji pak nemá smysl. Děti jsou velice šikovné, takže pokud zlepšíme docházku, tak jsem si jistý, že na jaře už budeme ukazovat na turnajích naší sílu a schopnosti. Ragby je týmový sport a každý jednotlivec je součástí tohoto týmu. Na každém jednotlivci vše stojí a také padá. Ne nadarmo je „soudržnost“ jedním z hlavních principů ragby. Apeluji tedy především na rodiče – pojďme zlepšit docházku na tréninky a především na turnaje – protože tato smečka malých bizonků má obrovský potenciál – ale pouze spolu dohromady.
Na jaře jsme se i v této kategorii potýkali s nepravidelnou docházkou, to se nám ale podařilo úžasně zlepšit a na podzim už jsem měl na každém tréninku tlupu hladových (rozuměj po sportu) rošťand a rošťáků. Podařilo se nám odjet na téměř všechny turnaje v sezóně – vynechali jsme pouze ty celorepublikové, na které prozatím – opakuji PROZATÍM – nemáme výkonnost. Hned první turnaj se ukázalo, jak skvělé děti a rodiče máme v týmu, protože i když se bohužel ze zdravotních důvodů nedostavil trenér, tak rodiče rozhodli, že to s dětmi zvládnou sami – úžasné a já moc děkuji za takový přístup. Co se týče výsledků – začátek sezóny byl vlažný a měli jsme problémy se porovnat i s týmy v nejnižší skupině „C“. Osobně si myslím, že kdybychom se sešli na soustředění ve větším počtu, tak je rozjezd o něco lepší, takže opět apeluji na rodiče – prosím, neplánujte si nic na konec prázdnin – vždy tam máme soustředění, které děti neskutečně stmelí. Postupně se ale naše výkony zlepšovaly, parta se stmelovala a dokonce jsme na některé turnaje odjeli v takovém počtu, že jsme mohli nasadit 2 týmy – to je perfektní a moc děkuji za skvělou turnajovou docházku. Když se nám sešel tým dobře, byli jsme naprosto vyrovnanými soupeři již ve skupině „B“, což je úžasný posun. Teď si střihneme pár zimních turnajů v Říčanech a na jaře už se celostátních turnajů bát nebudeme – to jsem si jist!
V této kategorii je třeba také vyzdvihnout perfektní tréninkovou i turnajovou docházku. Dovolím si zde použít slova trenéra Ládi – v této kategorii přichází děti a odchází sportovci. S tím se nedá než souhlasit. Ačkoliv zábava je pořád potřeba, tak v této kategorii je již kladen větší a větší důraz na sportovní stránku věci. Je to poslední předstupeň před opravdovým patnáctkovým ragby a tedy už musí všichni začít přijímat určité role v týmu a s tím spojenou zodpovědnost. I kategorie U12 se zúčastnila téměř všech turnajů v podzimní sezóně. V této kategorii jsou pouze 2 výkonnostní skupiny „A“ a „B“ – vzhledem k tomu, že ke konci podzimu naši bizonci nenašli ve skupině „B“ již přemožitele, tak jsem si jistý, že na jaře máme cíl jasný. 🙂
Když jsme v předchozí kategorii mluvili o přerodu z dětí na sportovce, tak zde už mluvíme o přípravě na muže a ženy. Změna je to obrovská – z půlky hřiště se hraje na celém hřišti, z 9 hráčů je 15. hraje se zkrátka už klasické patnáctkové ragby a každý hráč(ka) na hřišti má svojí roli. Pokud se v U12 ještě může podařit jednotlivcům táhnout celý tým, tak zde už je naprosto jasné, že musí makat každý jednotlivec na 100%. Na začátku sezóny byla tato změna pro nás trochu velké sousto a bohužel nám na začátku hodně ujížděl vlak. Musím vyzdvihnout obrovské nasazení a úsilí obou trenérů, kteří se prostě kousli a řekli si, že s tím musí něco udělat. A ejhle, již po několika zápasech bylo znát, že si hráči zvykají na svoje role a hra se opravdu výrazně zlepšila. Ačkoliv výsledkově to nebyla žádná hitparáda, tak herně už jsme vlak začali dohánět a věřím, že na jaře na vlak naskáčeme v plné parádě. A protože se v této kategorii také konají turnaje Open 7s, tak se trenéři rozhodli účastnit i těchto turnajů, ve kterých jde krásně sbírat zkušenosti a rozvíjet především útok. Hráči si výsledkově spravili chuť opravdu náramně, protože kromě jednoho jediného zápasu porazili vše, co jim přišlo do cesty. Gratulace! Nesmím opomenout, že v této kategorii úspěšně spolupracujeme již delší dobu s klubem Rugby Babice, za což jim děkujeme!
I v této kategorii spolupracujeme s klubem Rugby Babice a protože hráči jsou na sebe zvyklí z předchozí kategorie, tak zde si dovolím tvrdit, že už nejde o spolupráci dvou týmů, ale o jeden tým – řekněme Babilouč nebo snad Přelbice? Inu, vyberte si dle uvážení. Tým je dobře sehraný a zdobí ho obrovská bojovnost. Výsledkově si troufám tvrdit, že jsme vyrovnaní s ostatními týmy, občas jsme šťastnější my, občas soupeř, ale tak to bývá. Potřebovali bychom ještě více hráčů, abychom mohli na zápasy jezdit s plnou lavičkou. Vzhledem k tomu, jak jsou naplněné předchozí kategorie, tak věřím tomu, že se nám i tato kategorie v budoucnu příjemně zaplní. A i zde jsme byli na turnajích Open 7s, kde byli naši hráči velmi úspěšní – také gratulace!
V této kategorii se bohužel potýkáme s velkým nedostatkem hráčů a ani ve spojení s Babicemi nedáme kompletní tým, takže došlo ke spojení dokonce 3 týmů – Přelouč, Babice a Petrovice. Organizovat tréninky pro 3 týmy je dost složité, i tak ale má tento tým potenciál a podařilo se nasbírat nějaké výhry. Naši hráči z této kategorie už trénují i s muži RC Přelouč a pomalu se připravují na přestup do našeho mužského týmu. To by měl být ostatně cíl všech hráčů z předchozích kategorií – připravit se na přestup do hlavního týmu a pomoci držet tak dobrou pověst a tradici našeho klubu. Jen tak dál kluci a holky – jste budoucnost RC Přelouč.
Ve skupině B jsme odehráli také 4 utkání a bylo to jako na houpačce. V podstatě se stalo tradicí, že první zápas na turnaji nám nesedne. Na hru Slávie jsme nedokázali vůbec reagovat, naše hra byla chaotická a vůbec jsme nedodržovali co jsme se na trénincích učili. Zkrátka jsme narazili na silnějšího soupeře a sami jsme nepředvedli zdaleka na co máme a podle toho také zápas vypadal. V tomto týmu ale dříme obrovská mentální síla i po takovém výprasku se zvednout a do dalšího zápasu se vrhnout jako kdyby se nic nestalo. Druhý zápas proti Modré mašině z Říčan byl i přes velké množství chyb plný nádherných akcí na obou stranách. Hráli jsme neskutečně obětavě a hlavně týmově a opět moje ragbyové srdíčko plesalo. Super zápas a děkuji za něj všem hráčům, protože tam nechali vše. Možná i více… Protože v dalším zápase proti Modré skále z Říčan jsme zase tahali za kratší konec. Nasazení tam bylo, ale přihrávky se vůbec nedařily, opět se do hry vloudil chaos a i ta týmová hra z druhého zápasu jakoby zmizela. Poslední zápas proti Iuridice jsme se ale opět zvedli a první poločas byl jako ze snu, protivníka jsme nepouštěli téměř k ničemu a pokládali jsme pětku za pětkou. Bohužel, druhý poločas soupeř chytil druhý dech a nám už možná nestačily síly. Prostě jak na houpačce. 
Hned první turnaj v sezóně a hned průs… ehm… To bych byl už asi moc konkrétní. Zkrátka trenéra, který měl s kategorií U10 vyrazit na turnaj postihly v noci nečekané střevní potíže… Já jsem byl bohužel úplně mimo Přelouč a tedy rodiče, kteří se s dětmi sešli u autobusu čekalo nelehké rozhodování – buď se turnaj odpíská nebo to vezmou na sebe a s dětmi vyrazí směr nové dobrodružství. Já se tímto klaním všem přítomným až k zemi, protože rozhodnutí bylo jednomyslné – jedeme i bez trenérů. 
Proč 2 krize? Rád vysvětlím. Jako trenér se snažím mít vždy s sebou desky s papíry na zápisky a také na zapisování výsledků – a poslední dobou především na malby mých Bizonků. Tyto desky nejen, že slouží k již zmíněným aktivitám, ale jsou i takový lakmusový papírek toxicity trenéra – když je držím v ruce, něco si zapisuji, tak je vše v pořádku. Jakmile ale desky větší rychlostí opustí mojí ruku směrem k zemi, tak se dá taková situace označit jako krizi trenéra. Jak již název tohoto dílu trilogie napovídá, stalo se to hned 2x. 
V závěrečné části trilogie nás čekal výlet na Pragovku, kam tradičně jezdíme vlakem. Předpověď počasí nebyla úplně lákavá, i tak se nám na nádraží sešlo 7 Bizonků a jeden pak ještě dorazil do Prahy za námi. Na Pragovce na nás čekalo velmi příjemné překvapení v podobě sluníčka, které se prodralo mezi mraky a ačkoliv teplota nebyla úplně ideální, alespoň nepršelo a celý turnaj jsme odehráli v podstatě v suchu. Ale pojďme ke hře.
Vyrazili jsme v sobotu dopoledne vlakem v počtu 11 mladých nadějí a 4 tatínků (jimž vyjadřuji hluboký obdiv za odvahu a pomoc během celého výletu). Cesta proběhla bez problémů, přeci jen s vyháněním cestujících z rezervovaných míst máme už nějaké ty zkušenosti a co si budeme povídat, jakmile se zmíním, že jsme tým ragbistů, tak vzdorují jen ti nejotrlejší. Po příjezdu jsme se ubytovali v tělocvičně zmíněné školy a rychle jsme se přesunuli do Techmánia Science center, abychom se také dozvěděli něco nového a trochu si ulevili od všech těch Brawl Stars a Pokemon diskuzí :-). Techmánii můžu všem vřele doporučit, 2 hodiny byly pro nás málo a v 6 večer nás museli vyhánět, protože jinak bychom tam asi přespali. Pak už jen Pizza k večeři, soudní přelíčení s pokutovanými zlobidly, večerka a spánek… 
