Tento víkend v sobotu 16.10.2021 probíhal v Praze tradiční festival Ragby, což je mezinárodní turnaj mládeže nazvaný Prague Youth Rugby Festival (PYRF). Oproti jiným turnajům je tento soutěžní a tedy každý klub bere ty nejlepší hráčky a hráče co má k dispozici. Zároveň je obvykle možné porovnat síly i se zahraničními kluby, což bohužel tento ročník nebylo možné z důvodu komplikované situace kolem Covidu. Klubům z Moravy naštěstí nic nebránilo, tak jsme se potkali alespoň s kluby z Brna a Vyškova. 

Pro kategorii U10 se turnaj konal na Tatrovce, kam nás jako vždy včas a bezpečně dovezl Miloš Kozubek. My tady moc díků za dopravu nerozdáváme, tak se pokusím to dnes trochu napravit, protože zkrátka jsme vždy naprosto spokojeni. Takže díky moc, pane řediteli! 🙂 

Do naší sestavy jsme nakonec vybrali tyto hráče: Honzík Vrátil (kapitán), Johánek Bulánek, Max Tichý, Adam Pleskot,  Radek Suchý, Patrik Dvořák, Víťa Lelek a Matěj Štarman.  Poslední 2 jmenovaní jsou dokonce čerstvě po přestupu z U8, nicméně jsou velmi šikovní a talentovaní, tak jsme je vzali, aby nabírali zkušenosti. A nutno dodat, že rozhodně nebyli jen do počtu – naopak!

Dopoledne nás čekaly zápasy ve skupině, kde jsme postupně změřili síly s týmy: RA Brno, Šumava Nýrsko, Kralupy Havrani a Tatra A. Hned první zápas ukázal, že tady nebude slabých týmů a bude se bojovat o každý centimetr trávníku. Dramatické utkání jsme nakonec o jedno položení vyhráli a to nám udělalo obrovskou radost. Následoval zápas s týmem z Nýrska, který byl mnohými pasován do role tzv. černého koně turnaje. S tímto velmi silným soupeřem jsme svedli opravdu neskutečnou bitvu. Naší hlavní silou byla především týmovost a souhra. Bohužel jsme si ale vybrali i slabší chvilky, které nás stály když už ne vítězství, tak určitě remízu. Hráči zjistili, že v takovém zápase se zkrátka jakékoliv zaváhání trestá. 
I tak nás ale tento výkon nakopnul a proti týmu z Kralup jsme nastoupili ve velkém stylu. Věděli jsme, kdo nás čeká, vždyť jsou to naši kamarádi, se kterými jsme bok po boku hráli několik turnajů v minulých sezónách. Opět bylo nutné hrát hlavně soudržně a kombinačně. Celkem rychle jsme se dostali do vedení 3:1 a asi minutu před koncem to vypadalo, že máme vítězství na dosah ruky. Kluci z Kralup ale zařadili vyšší rychlost a nás asi trochu brzdily myšlenky na výhru s tak silným soupeřem. Během minuty jsme dostali 3 pětky a na některých tvářích se objevily i slzičky. Opět to byly laciné chyby, kdy nám balóny lítaly z rukou a tím jsme nabídli soupeři šanci. Další porážka o jediný bod. 
Jako poslední tým nás čekal jeden z favoritů turnaje – Tatra A. Tento tým si poradil zatím se všemi soupeři v naší skupině a už mu chyběl jenom náš skalp. Snažili jsme se hráče nahecovat co nejvíce, aby nedali svojí kůži zadarmo. A sice jsme celkem nepřekvapivě prohráli, ale rozhodně jsme sehráli velmi dobré utkání a myslím, že jsme byli jediní, kdo Tatrovce nasázel 3 pětky. Nakonec to tedy bylo 4. místo a do odpoledne jsme šli do skupiny, která bojovala o 12. – 16. místo. 

Po obědě na nás tedy čekaly týmy: Říčany B, Sparta, Slavia a Petrovice B. Bylo super, že nás pauza příliš neutlumila a do prvního zápasu jsme vlítli jako praví Bizoni – urputný boj, soudržnost a souhra – to byly aspekty, které nám pomohly k výhře 4:3. Následující utkání se Spartou bylo asi nejdramatičtější utkání, které jsme odehráli. Z obou stran skvělá obranná hra dovolila položit pouhé 3 pětky – vyhrát mohl kdokoliv, trochu více štěstí měli tentokrát borci ze Sparty. Opět rozdíl o jediný bod. Za hru se ale rozhodně stydět nemusíme. 
Proti Slavii si dovolím tvrdit, že jsme měli přeci jen trochu navrch, nicméně jsme kupili chybu za chybou a nakonec tedy i tento zápas byl těsný. O jednu pětku více jsme nakonec položili mi. Toto utkání si ale za rámeček úplně nedáme – jednoznačně náš nejslabší výkon. Přesto bylo vidět spousta hezkých akcí, včetně krásného položení z rojové hry, kdy jsme měli snad 5 fází (což u U10 je opravdu nezvyklé) a nakonec se povedlo silou vůle dotlačit míč za čáru – viz foto :-).

Poslední zápas nás čekal proti Petrovicím B. Trochu už začala úřadovat i únava a alespoň pro mě tento zápas neměl až takový náboj jako ty předešlé. Bojovalo se ale opět urputně a opět byl rozdíl o jedinou pětku – tentokrát v náš neprospěch. Prohra 1:2 ale určitě není nic, za co bychom se měli stydět.

Když jsme ráno vyráželi, moje skromné ambice byly skončit kolem 10. – 12. místa (celkem bylo 21 týmů) – musíme být přeci jen realisti a když vidíme hru ve skupinách A, tak víme, že máme ještě co dohánět. Hra našeho týmu během celého turnaje mě ale velmi mile překvapila a nebýt několika chybiček v základní skupině, klidně jsme mohli skončit ve finálové skupině o 1. – 6. místo. Na kdyby se samozřejmě nehraje, jsem ale přeci jen trochu zklamaný, i když jsme nakonec nezůstali tolik za tím, co jsem si na začátku představoval. Určitě jsme našemu klubu neudělali ostudu a děti na hřišti nechali vše, to jsem si jist.

Zároveň si ale moc dobře uvědomujeme, které chyby nás stály lepší umístění a s dětmi jsme si vše podrobně rozebrali. Je důležité, aby i sami děti rozuměli tomu, co se nepovedlo. Slíbili jsme si, že na tom budeme tvrdě, ale také s nadšením pracovat. 

Chtěl bych poděkovat organizátorům turnaje, vše probíhalo bez sebemenších problémů. Chtěl bych poděkovat rodičům za podporu a pomoc při turnaji. Také bych chtěl poděkovat mé rodině, která bez mrknutí oka tolerovala můj pozdní příchod na sobotní rodinnou oslavu :-). Hlavně bych chtěl ale poděkovat dětem, protože bez nich a jejich nasazení by to zkrátka nešlo. A když je to k tomu všemu ještě baví, tak to je pro trenéra to správné palivo do motoru.

Tak RAGBY ZDAR!

Honza a Jarda.