PYRF – Prague Youth Rugby Festival se koná vždy na jaře a na podzim. Po podzimní účasti jsme neváhali se přihlásit i do jarního klání, kterého se v naší kategorii zúčastnilo celkem 28 týmů. Ty byly rozděleny do dopolední části do 4 skupin po sedmi týmech a nás čekala porce šesti zápasů s Dragonem Brno, Iuridicou Výři, Slavií Nosorožci, Říčany Modrá Mašina, Pragou Černá a s týmem ze soudního Německa SC 1180 Fraknfurt.
Dopravu jsme tentokrát zvolili společnou a vyrazili autobusem s těmito hráči: Šimon Pliva, Zdeněk Mraček, Oliver Kurimai, Kryštof Kalva, Lukáš Šolta, Eliška Šoltová, Liliana Dvořáková, Jirka Štěpánek a zraněný Eduard Kohout. Místa v autobuse do posledního místečka zaplnili rodiče a mohli jsme vyrazit na mezinárodní turnaj.
Do turnaje jsme vlétli dobře a na úvod porazili Dragon Brno, v druhém a třetím utkání jsme remizovali a škoda, že jsme neubránili poslední akci v utkání se Slávií a přišli tak o vítězství. S Říčany jsme se snažili, ale na soupeře jsme moc neměli a první prohra nás tolik nemrzela, prostě soupeř byl lepší a momentálně nad naše síly. Soustředili jsme se na utkání s Pragou a rychle šli do vedení 2:0, domácí Pragovka však nic nevzdala a po vyrovnaném zápase jsme zvítězili především díky dobrému začátku 3:2. V poslední zápase nás čekal favorit celého turnaje a pozdější vítěz Frankfurt. Šli jsme do utkání naladěni hlavně na obranou činnost, ale bohužel jsme hned z úvodního rozehrání rychle inkasovali. To nás nepoložili a Kikin vyrovnal na 1:1. Trochu zaskočený Frankfurt rychle přepnul a odskočil na 3:1. Vzápětí jsme dobře zaútočili a už jsme si všichni mysleli že pokládáme na 3:2, ale soupeř vytrhl Liliance balón z ruky při pokládce a přes celé hřiště nám položil na 4:1. Ve skupině jsme skončili na 4. místě a čekala nás skupina o 13 – 16 místo.
Bizonci – Dragon 4:0 – Kikin, Šíma, Jirka 2
Bizonci – Iuridica 3:3 – Luky, Šíma, Kikin
Bizonci – Slavia 3:3 – Lili, Olík 2x
Bizonci – Říčany 0:3
Bizonci – Praga 3:2 – Olík, Luky 2
Bizonci – Frankfurt 1:4 – Kikin
Po obědové pauze nás ve zmíněné skupině čekala Akademie Brno, Iuridica Puštíci a Říčany Modrá Lavina. První zápas s Akademií Brno jsme zvládli velmi dobře a zvítězili 6:3 a naladili se na vítěznou vlnu. S Iuridicou jsme trošku podcenili začátek utkání a museli dvakrát dotahovat vedení soupeře. To co pak předvedli Bizonci v obranné hře bylo neuvěřitelné a za hlasitého povzbuzování rodičů a hlavně trenéra jsme odolali tlaku Iuridici a ubránili cenné vítězství 3:2. V posledním utkání se opět bojovalo a doslova se na hřišti jiskřilo, kdy došlo i k mírné potyčce dvou hráčů, kterou ale okamžitě trenéři obou týmů zarazili. Zvítězili jsme nad naším známým soupeřem z Říčan 4:2 a mohli se tak radovat z celkového 13. místa. Po tomto utkání jsme ještě dva bojovníky vyzvali k přátelskému podání rukou a ze hřiště všichni odešli s čistou hlavou a plni krásných sportovních zážitků.
Bizonci – Akademie Brno 6:3 – Jiřík3, Olík, Šíma, Zdenda
Bizonci – Iuridica Puštíci 3:2 – Lili, Luky, Olík
Bizonci – Říčany Modrá Lavina 4:2 – Olík 2, Luky, Lili
Moc děkuji všem dětem za bojovné výkony a jsem si plně vědom toho, že to dnes i dost bolelo. Rodičům velká poklona a nesmírné poděkování za všechno co pro děti a klub dělají. Vaše podpora je to nejdůležitější a moc si jí vážíme.
Martin Kohout
trenér
V této kategorii máme přihlášených 17 dětí, což je naprosto super, nicméně na tréninky chodí sotva polovina a na turnaje ještě méně. Pokud děti nechodí na tréninky pravidelně, tak není možné je naučit základní herní prvky a účast na turnaji pak nemá smysl. Děti jsou velice šikovné, takže pokud zlepšíme docházku, tak jsem si jistý, že na jaře už budeme ukazovat na turnajích naší sílu a schopnosti. Ragby je týmový sport a každý jednotlivec je součástí tohoto týmu. Na každém jednotlivci vše stojí a také padá. Ne nadarmo je „soudržnost“ jedním z hlavních principů ragby. Apeluji tedy především na rodiče – pojďme zlepšit docházku na tréninky a především na turnaje – protože tato smečka malých bizonků má obrovský potenciál – ale pouze spolu dohromady.
Na jaře jsme se i v této kategorii potýkali s nepravidelnou docházkou, to se nám ale podařilo úžasně zlepšit a na podzim už jsem měl na každém tréninku tlupu hladových (rozuměj po sportu) rošťand a rošťáků. Podařilo se nám odjet na téměř všechny turnaje v sezóně – vynechali jsme pouze ty celorepublikové, na které prozatím – opakuji PROZATÍM – nemáme výkonnost. Hned první turnaj se ukázalo, jak skvělé děti a rodiče máme v týmu, protože i když se bohužel ze zdravotních důvodů nedostavil trenér, tak rodiče rozhodli, že to s dětmi zvládnou sami – úžasné a já moc děkuji za takový přístup. Co se týče výsledků – začátek sezóny byl vlažný a měli jsme problémy se porovnat i s týmy v nejnižší skupině „C“. Osobně si myslím, že kdybychom se sešli na soustředění ve větším počtu, tak je rozjezd o něco lepší, takže opět apeluji na rodiče – prosím, neplánujte si nic na konec prázdnin – vždy tam máme soustředění, které děti neskutečně stmelí. Postupně se ale naše výkony zlepšovaly, parta se stmelovala a dokonce jsme na některé turnaje odjeli v takovém počtu, že jsme mohli nasadit 2 týmy – to je perfektní a moc děkuji za skvělou turnajovou docházku. Když se nám sešel tým dobře, byli jsme naprosto vyrovnanými soupeři již ve skupině „B“, což je úžasný posun. Teď si střihneme pár zimních turnajů v Říčanech a na jaře už se celostátních turnajů bát nebudeme – to jsem si jist!
V této kategorii je třeba také vyzdvihnout perfektní tréninkovou i turnajovou docházku. Dovolím si zde použít slova trenéra Ládi – v této kategorii přichází děti a odchází sportovci. S tím se nedá než souhlasit. Ačkoliv zábava je pořád potřeba, tak v této kategorii je již kladen větší a větší důraz na sportovní stránku věci. Je to poslední předstupeň před opravdovým patnáctkovým ragby a tedy už musí všichni začít přijímat určité role v týmu a s tím spojenou zodpovědnost. I kategorie U12 se zúčastnila téměř všech turnajů v podzimní sezóně. V této kategorii jsou pouze 2 výkonnostní skupiny „A“ a „B“ – vzhledem k tomu, že ke konci podzimu naši bizonci nenašli ve skupině „B“ již přemožitele, tak jsem si jistý, že na jaře máme cíl jasný. 🙂
Když jsme v předchozí kategorii mluvili o přerodu z dětí na sportovce, tak zde už mluvíme o přípravě na muže a ženy. Změna je to obrovská – z půlky hřiště se hraje na celém hřišti, z 9 hráčů je 15. hraje se zkrátka už klasické patnáctkové ragby a každý hráč(ka) na hřišti má svojí roli. Pokud se v U12 ještě může podařit jednotlivcům táhnout celý tým, tak zde už je naprosto jasné, že musí makat každý jednotlivec na 100%. Na začátku sezóny byla tato změna pro nás trochu velké sousto a bohužel nám na začátku hodně ujížděl vlak. Musím vyzdvihnout obrovské nasazení a úsilí obou trenérů, kteří se prostě kousli a řekli si, že s tím musí něco udělat. A ejhle, již po několika zápasech bylo znát, že si hráči zvykají na svoje role a hra se opravdu výrazně zlepšila. Ačkoliv výsledkově to nebyla žádná hitparáda, tak herně už jsme vlak začali dohánět a věřím, že na jaře na vlak naskáčeme v plné parádě. A protože se v této kategorii také konají turnaje Open 7s, tak se trenéři rozhodli účastnit i těchto turnajů, ve kterých jde krásně sbírat zkušenosti a rozvíjet především útok. Hráči si výsledkově spravili chuť opravdu náramně, protože kromě jednoho jediného zápasu porazili vše, co jim přišlo do cesty. Gratulace! Nesmím opomenout, že v této kategorii úspěšně spolupracujeme již delší dobu s klubem Rugby Babice, za což jim děkujeme!
I v této kategorii spolupracujeme s klubem Rugby Babice a protože hráči jsou na sebe zvyklí z předchozí kategorie, tak zde si dovolím tvrdit, že už nejde o spolupráci dvou týmů, ale o jeden tým – řekněme Babilouč nebo snad Přelbice? Inu, vyberte si dle uvážení. Tým je dobře sehraný a zdobí ho obrovská bojovnost. Výsledkově si troufám tvrdit, že jsme vyrovnaní s ostatními týmy, občas jsme šťastnější my, občas soupeř, ale tak to bývá. Potřebovali bychom ještě více hráčů, abychom mohli na zápasy jezdit s plnou lavičkou. Vzhledem k tomu, jak jsou naplněné předchozí kategorie, tak věřím tomu, že se nám i tato kategorie v budoucnu příjemně zaplní. A i zde jsme byli na turnajích Open 7s, kde byli naši hráči velmi úspěšní – také gratulace!
V této kategorii se bohužel potýkáme s velkým nedostatkem hráčů a ani ve spojení s Babicemi nedáme kompletní tým, takže došlo ke spojení dokonce 3 týmů – Přelouč, Babice a Petrovice. Organizovat tréninky pro 3 týmy je dost složité, i tak ale má tento tým potenciál a podařilo se nasbírat nějaké výhry. Naši hráči z této kategorie už trénují i s muži RC Přelouč a pomalu se připravují na přestup do našeho mužského týmu. To by měl být ostatně cíl všech hráčů z předchozích kategorií – připravit se na přestup do hlavního týmu a pomoci držet tak dobrou pověst a tradici našeho klubu. Jen tak dál kluci a holky – jste budoucnost RC Přelouč.
Další dva zápasy (Babice a Olymp) jsme hráli proti úplným nováčkům. Hráče jsme už skládali a při útoku už občas proběhla i nějaká ta nahrávka. Nejhorší přišlo v posledním zápase proti domácím Říčanům. Ačkoliv jsme už byli dobře rozehraní, tak jsme se spíš soustředili na dění kolem hřiště a zapomínali jsme, že soupeř už rozehrál. Skládky nám už taky vázly a zpátky na nohy se nám už také moc nechtělo. Takže tento zápas se na obou stranách spíše nesl v duchu „vezmi balón a polož pětku“.
Soustředění začalo ve středu 18.8.2021, kdy jsme na místo navozili veškeré zázemí a během několika málo hodin jsme opět vytvořili vlastní mini vesničku, do které se nám v odpoledních hodinách začali sjíždět i rodiče s dětmi. Nastal tradiční mumraj, kde se děti zase konečně sešly a ještě plní sil řádily po okolí a užívaly si společné chvíle. Večer táborák, posezení, diskuze, plánování tréninků a děti zatím volná zábava. 
V pátek ráno k nám přijel náš oblíbený trenér z Rugby unie – Dan Beneš, který se postupně během dne věnoval všem kategoriím. Děti byly nadšené, trenéři se inspirovali a Dan získal spoustu malých i velkých fanoušků – takže win-win-win situace. Danovi moc děkujeme, jeho nácviky nám moc pomáhají a čerpáme z nich vždy spoustu inspirace. Večer opět následovala standardní rutina – večeře, soud, hygiena a zase jsme dětem přichystali promítání na velkém plátně – přeci jen už není tolik sil a děti si radši odpočinou u nějakého fajn animáku. Kdo nechtěl koukat na film se posadil k ohýnku a zazpíval si u ohýnku s kytárkou nějaké klasické táborákové hity. Pak už jen večerka a nabrat síly na další náročný den.
K večeru už do našeho miniměstečka začali přijíždět i rodiče našich svěřenců, protože sobotní večer tradičně patří společenskému setkání i s rodiči. Opět jsme si posedali k ohýnku, opekli jsme si trochu toho masa a dojídali gulášek z pátka. Zkrátka o jídlo, pití a zábavu nebyla nouze – a tak to má být. 
