Prague Youth Rugby Festival U10 – PYRF 2019

Po zimní odmlce a konečnému dání týmu do kupy jsme 6.4. 2019 vyrazili vstříc velmi náročnému úkolu a zúčastnili se mezinárodního turnaje kategorie U10 na Tatře Smíchov. Cíl byl jasný – emočně vyburcovat jednotlivé hráče.

V základní kvalifikační sestavě, což bylo dopolední klání jsme byli zařazeni ve výstižně nazvané skupině D jako Dacani, kde prvním soupeřem byl zahraniční tým s výstižným rozlišením SC Frankfurt 1880 e V 1. V1 nás dokonale naklepali jako řízky a zápas skončil RC Přelouč - SC Frankfurt 1880 e. V 1 0:4.

Druhý soupeř, který sotva vyskočil z vlaku byla Olomouc. Moravané jak ještě nestihli zbrzdit nás rozválcovali jak těsto na pizzu a skóre se vyšplhalo na RC Přelouč - Rugby club Olomouc 0:5.

A posledním řezníkem základní skupiny se pro nás stala Tatra 2. Ti už s námi neměli takovou práci a udělali z nás lehce fašírku. Skóre RC Přelouč - RC Tatra Smíchov 2 0:4.

Upřímě jsem myslel že mě trefí šlak a měl sto chutí sebrat své dacany a rychle odjet pryč, protože motivování s úsměvem bylo absolutně k ničemu. Připadal jsem si jako když promlouváme k jinému týmu a ti naši šli jen ze zvědavosti kolem. Po polední pauze jsme přešli k druhému kroku a to motivování mnohem hlasitějšímu, za účinek to mělo že tým začal vnímat, okolí si ucpávat uši a já pomalu přicházel o hlasivky. Ovšem tento přístup byl nejprogresivnější, protože v druhé části turnaje začal fungofat vyřazovací systém a my nastoupili opět proti zahraničnímu týmu ze stejného města, ale s kódovým označením V2.

Tým Přelouče se konečně probudil a začal předvádět hru, která byla ucházející jejich věkové kategorii. Byly vidět pěkné skládky i snaha obrany nevpustit soupeře do našeho domečku. Snaha byla vidět a tak se nám podařilo konečně položit první pětku, což bylo zásadní, nemuseli jsme jít už od Tatry pěšky, ale měli jsme slíbeno že budeme moci běžet za autobusem domů až za Prahou, ale soupeř byl o krok před námi a dokázal že je lepší. RC Přelouč - SC Frankfurt 1880 e. V 2 1:2.

Pak se dlouho nic nedělo a my čekali na dalšího soupeře, kdy jsme měli spoustu času si rozmyslet co bude dál a jak to vykouzlit abychom nemuseli šlapat pěšky takovou dálku. Když jsme byli vyzváni k nástupu na hřiště byla nálada o mnoho lepší neboť v předchozím zápase jsme viděli, že se dá se soupeřem bojovat a tak jsme se s vervou vrhli na naše raptoří soupeře.

TÝM PŘELOUČE fungoval jak z partesu, obrana dělala všechno možné aby soupeř nedostal šanci. Nakonec po sérii skládek a přetlačování se to přeci jenom soupeři povedlo, ale to předbíhám, protože to bylo skoro na konci zápasu. Nebudu nic zveličovat, ale dokázali jsme soupeře držet na uzdě a nechat jej aby se vysiloval sám a když se naskytla možnost a soupeřova chybička, tak jsme jej ztrestali pětkou. Konečné skóre RC Přelouč - RC Oranien Raptors e. V 4:1.

Ano je to tak, konečně jsme někoho roznesli na kopytech. Posledním týmem, který proti nám nastoupil, byl tým Říčan. A tady to se opět projevilo naše flegmatictví a obrat o 360 stupňů. Neudělali jsme nic co by mohlo nějak soupeře spomalit či jej zastavit a tak nás Říčanští utopili v potu a mě v hlasivkách, skórem RC Přelouč - RC Mountfield Říčany 2 0:2.

Upřímě jsem chtěl jet na PYRF protože se postavíme proti tomu nejlepšímu výběru ze všech klubů a my dostaneme pořádně na budku, což vyvolá nějakou emoci v hráčích, čekal jsem že budou naštvaní proč jsme sem vůbec jeli, ale tento úkol jsem nesplnil. Hráči byli spokojení, že dokázali jednoho soupeře porazit a najít s v tom negativním najít pozitivní a to – NESKONČILI JSME POSLEDNÍ !!! a nemusíme jít domů pěšky haha, což je vlastně pozitivní zjištění. Musím poděkovat jmenovitě Ondrovi, který ač má něco s nártem (ne naší chybou či zaviněním) a pajdal na hřišti čím dál více, chtěl neustále hrát a to se nedá přehlédnout. Ondro děkuji. Dále musím vyzvednout D2, který s námi byl tuším teprve na druhém turnaji a předvedl neskutečné nasazení, bravurní skládky a boj o míč, který mnohokrát získal od soupeře. Dominiku děkuji. Dalším v řadě byl Maty, který nedal soupeři nic zadarmo, skládal a neustoupil ani proti přesile. Matyáši děkuji. Ještě zmíním Kubu, který jak ohař číhal v závětří, aby o to razantněji vyrazil na soupeře a praštil s ním o zem. Kubo děkuji. Anežko děkuji za snahu a že jsi s námi jela po dlouhé nemoci. Janičko, děkuji za snahu a že jsi se nebála o dost vyšších hráčů, jen prosím pamatuj, že čím vyšší hráč, tím musím vyskočit výše tady neplatí. Jendo děkuji za snahu a že jsi se nebál rvát o míč. Šoltíku děkuji za hezké kličky, které jsi předváděl když jsi měl míč a také Fabiáne děkuji, že jsi s námi byl na turnaji a rozveseloval tým. No a samozřejmě děkuji rodičům, kteří s námi absolvovali turnaj a že mi pomáhali krotit hlasivky.